Italský premiér Mario Draghi do rukou prezidenta Sergia Mattarelly předal demisi, informoval prezidentský palác. Mattarella předsedu vlády požádal, aby kabinet dočasně vedl dál; zatím není jasné, zda rozpustí parlament a vyhlásí předčasné volby.
Draghi měl dnes ráno vystoupit v dolní komoře parlamentu, která měla hlasovat o důvěře vládě. Místo toho ale premiér zahájil zasedání s tím, že rovnou oznámil svou rezignaci. Premiér poslancům řekl, že poté, co selhal jeho poslední pokus o oživení koalice, už nevidí možnost jak dále vládnout a odešel za prezidentem.
Předčasné volby by mohly být 2. října, tvrdí italský server la Repubblica.
Francie je znepokojena
Demise Draghiho spustí „období nejistoty“ a bude znamenat ztrátu jednoho z „pilířů Evropy“. Řekla to francouzská ministryně pro evropské záležitosti Laurence Booneová v rozhovoru pro rozhlasovou stanici France Inter.
„Itálie se chystá vstoupit do období, které bude možná méně stabilní než dříve… Chci vzdát hold Mariovi Draghimu, který je mimořádným státníkem a partnerem Francie. Spolupracovalo se nám dobře. Je pilířem Evropy,“ řekla Booneová. Dodala, že nadcházející období bude obdobím nejistoty.
AFP připomíná, že Draghi má blízké vztahy s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, přičemž oba loni podepsali francouzsko-italskou dohodu s cílem je posílit vzájemné vztahy.
Draghi se demisi pokusil podat už minulý čtvrtek, prezident ji ale tehdy odmítl. Mattarella šéfa vlády požádal, aby oslovil parlament a získal tak jasný obraz o politické situaci.
Draghi uspěl v hlasování o důvěře, jeho vláda je však ohrožena
Draghi nabídl svou demisi poté, co koaliční partner, populistické Hnutí pěti hvězd (M5S), bojkotovalo důležité hlasování v Senátu. Ve středu projevila sice Draghimu důvěru většina senátorů, tři z vládních stran ale hlasování bojkotovali, čímž podkopali premiérovu vizi jednotné vlády. Právě vládní jednotou Draghi podmiňoval své setrvání v úřadu.
Mario Draghi není politik, avšak během 17 měsíců, kdy stojí v čele neobvyklé italské vlády „národní jednoty“, si v západní Evropě získal pověst státníka díky své podpoře pomoci Ukrajině a snahám o prosazení ekonomických reforem.